Než začne jarmark

Budíček, rychle do sebe něco hodit a tradá, jedeme na jarmark!

Na těchto akcích, a jarmarcích, je velmi zvláštní atmosféra. Už brzy ráno, třeba tři hodiny před oficiálním začátkem akce, se na poměrně malé místo sjíždějí prodejci. Osobní auta, dodávky. A pěkný frmol. Každý se snaží zajet co nejblíže k místu, kde bude prodávat, aby vyložil všechno, co bude celý den potřebovat. Tedy zázemí (stoly, židle, regály, v lepším případě rozložený stánek) a samozřejmě zboží.

No, někdy je to trochu náročné, aby nikdo nikomu nepřekážel, ale on je to vlastně takový tanec aut. Dopředu, dozadu, otočka, pak chvíli stojíte, popojedete.... Nikdy se nestalo, že by to neklaplo. Nevím, jaká neviditelná síla tenhle koncert diriguje, ale vždycky je to na pohodu.

Když máte zboží, plachty, stojany, regály, billboardy a další nutnosti na jedné hromadě, a to doslova a do písmene, může to začít.

Tady si možná i naprostý laik všimne, kdo je mezi prodejci nový a kdo už je starý bard. Obvykle se pracuje ve dvojicích. Manželé, kamarádi, příbuzní, ti všichni se snaží vypomoci, aby se zahájením akce bylo všechno parádně připravené.

Někdo má nůžkový stan postavený během pěti minut. Ti, co si pořídili stánek 3x2 metry, který se musí sestavit z kovových trubek a plachtoviny, ti se zapotí. A to je přesně i náš případ. Mám stánek a pokaždé, když tu hromadu kovu a desítky metrů plátna vyndáme z útrob auta, říkám si: ne, tohle nikdy, nikdy nemůžeme dát dohromady!

Ale dáme. Pravda, napoprvé jsme skládali stánek tak dlouho, že když jsme to měli pěkně hotové, jarmark právě končil, takže jsme půl hodinky poseděli a zase celou tu konstrukci začali rozebírat. A ano, bylo to v zimě, takže už byla tma. 

Jakmile máme stánek, začíná se vybalovat zboží. Přemýšlíte, jak bude svítit slunce. Koukáte, odkud budou přicházet lidé. Dumáte nad tím, jak boty co nejlépe vyložit, aby si jich každý všiml. Kontrolujete, jestli máte všechno potřebné po ruce, takže se dvakrát, třikrát vrátíte do auta pro nějakou tu nepostradatelnou drobnost.

A pak přichází ona chvíle, kvůli které jsme to my všichni chystali. Přicházejí ONI. Návštěvníci. A možná i zákazníci. Lidé, kteří se s vámi dají ochotně do řeči. Pochválí vám zboží, zeptají se na to či ono. Potkáváte přátele a při první pauze jdete obejít ostatní stánky, abyste viděli, kdo ze známých přijel a taky prodává.

Jezdím s manželem, a tak se svorně střídáme. On chodí pro jídlo a  pro pití, já, abych se porozhlédla, udělala fotky a popovídala si s ostatními.

Takže zhruba takhle vypadá, když se dobře připravíte a jedete na akci, kde jsou zajímaví prodejci a laskaví zákazníci. Ovšem, ne vždy je to podle tohoto scénáře. Ale o tom víc až příště :-)